Úvod / Sdružení nezávislých kandidátů / Cesta za architekturou do Litomyšle

Cesta za architekturou do Litomyšle

Kdysi jsme si stěžovali na různá partnerství města a služební cesty, protože jsme nevěděli, k čemu jsou dobré. Protože však sami občas někam jedeme, pojďme si říkat, k čemu jaká cesta byla dobrá. Začínáme dnes.

Právě jsme se vrátili z Litomyšle – kus vedení města a kus stavební komise. Tato cesta byla logickým důsledkem vzrušené debaty o tom, jak začít stavět ve městě lépe a jak se takové změny dá dosáhnout. Kam jinam se vydat něco podobného zjistit, než do Litomyšle, která má městskou architektku od počátku 90. let, kde supermarket vypadá jinak než ve všech jiných městech a kde se postavilo celkem dost zajímavých staveb.

Tak jsme na litomyšlské radnici s bývalým starostou, současným místostarostou, architektkou města a šéfem investic debatovali o tom, jak se vlastně v Litomyšli ten architektonický zázrak stal a jestli je na něj nějaký recept. Inteligentní čtenář nejspíš už tuší, že to není tak jednoduché a že jsme instantní návod na kultivaci architektury ve městě nepřivezli, abychom ho zalili vodou z Bečvy. Nepropadejme ale panice, minimálně recept na základ máme.

Před volbami jsme deklarovali, že chceme podobě našeho města věnovat pozornost a nejvíc že nás bude zajímat veřejný prostor. A taky že chceme, aby pro nás pracovali odborníci a další odborníci aby nám radili. To druhé se pomalu daří a stavební komise rokuje do noci a opouští radnici později než uklízečky. 

A co nám tedy ještě chybí? Obecně řečeno jde o to, aby důležité stavby (kupříkladu veřejné budovy) dělali profíci – tedy aby náměstí dělal architekt nebo možná urbanista, ale ne dopravák… aby důležité části města byly podrobněji řešeny územní studií, která lépe vymezí, co by v oblasti tak zhruba mělo stát nebo naopak stát nemělo (třeba obchoďák)… aby územní plán fungoval..

V Litomyšli to dnes probíhá tak, že většina projektů projde konzultací s architektkou města, ta se vyjadřuje pro město i pro stavební úřad a stavitelé se už naučili, že se v Litomyšli staví „jinak“, líp. Odbor investic řešil většinu investičních akcí města různými formami architektonických soutěží. A občas si nějakou neplánovanou soutěž vymůžou i občané – teď zrovna takto řeší další část nábřeží Loučné, na kterou dostali dotaci z nadace Proměny a kde je architektonická soutěž podmínkou. 

Znamená to ale, že si město musí občas dovolit určitou velkorysost, že musí do návrhu staveb investovat víc peněz, aby dostalo kvalitní, fungující a nadčasový návrh. Pokud chceme, aby po naší generaci ve městě nějaký nový kousek zůstal, je to nezbytné. Podprůměrné stavby si své místo ve městě neuhájí a časem zmizí pod nánosem přestaveb, veřejné stavby by ale mohly mít delší život.

Mimochodem to vypadá, že největší díl práce na kultivaci Litomyšle odvedla osvěta. Takže se letos na podzim zapojujeme do Dne architektury!